Vždy, když ležím ve vaně, tak mám ponořenou hlavu ve vodě a poslouchám rytmus mého srdce. Přemýšlím jestli má smysl, aby vůbec bilo, protože teď bije jen z mechanismu, ale před nějakým časem bilo pro někoho. Když zadržím dech rytmus se zpomaluje, a když najednou vydechnu zrychlí se, proto přemýšlím jestli mám někdy vydechnout, jaké by to bylo kdyby mi srdce nebilo. Čekám na osobu, pro které to srdce může bít a bude bít do konce života, do té doby dokud se samo nerozhodne zastavit, na kluka který je hodný, milý, pracovitý. Ale v téhle době mi to přijde už nemožné.
