Z počátku, kdy mě dostala pod stromeček, mě opatrovala jako oko v hlavě. Střídala na mně každodenně různé kryty, abych se prý neponičil. Musím uznat, že ji to vydrželo dodnes. První čtvrt rok jsem byl její miláček. Brala mě všude s sebou, půjčovala ostatním, fotila se mnou každou blbinu...Bohužel teď je to už jiné. Zuřivě mačká má tlačítka a nadává mi, že jsem úplně na nic. Displej mám uchmataný, ale aby mě snad někdo vyleštil-to nikdy! Opravdu miluju, když ji popadají noční záchvaty, a to když mě vyhrabe a začne na mně dělat bůhvíco.Vystavuje mne krutému počasí: žmoulá mě v horkých dlaních, vystavuje sluníčku a nosí mě v zimě po kapsách. Nabíječky nejspíš miluje, nabíjí mě každou noc. Jenže ten zvyk jsem jí naučil já: jednou jsem zkolaboval v potřebné situaci a to bohatě stačilo.Vzpomínám si, že před pár lety něco provedla a rodiče se rozhodli, že mě za trest zabaví, protože věděli, jak mě má ráda a že to pro ní bude ten nejhorší trest. Bývala beze mne hodně smutná. Málokdy se stane, že ji ti někdo v odpoledních hodinách volal nebo psal. Se svými kamarády je totiž ve spojení pomocí internetu.
I když na mě stále nadává, mám ji stále rád a doufám, že ona mě též.
Žádné komentáře:
Okomentovat