Momentálně se nacházím v kapse majitelky, jenž znám už rok. Zachází se
mnou docela dobře, akorát není dne, kdy do mě nestrká sluchátka či
neustále nekouká na čas.
Z počátku, kdy mě dostala pod stromeček, mě
opatrovala jako oko v hlavě. Střídala na mně každodenně různé kryty,
abych se prý neponičil. Musím uznat, že ji to vydrželo dodnes. První
čtvrt rok jsem byl její miláček. Brala mě všude s sebou, půjčovala
ostatním, fotila se mnou každou blbinu...Bohužel teď je to už jiné.
Zuřivě mačká má tlačítka a nadává mi, že jsem úplně na nic. Displej mám
uchmataný, ale aby mě snad někdo vyleštil-to nikdy! Opravdu miluju, když
ji popadají noční záchvaty, a to když mě vyhrabe a začne na mně dělat
bůhvíco.Vystavuje mne krutému počasí: žmoulá mě v horkých dlaních,
vystavuje sluníčku a nosí mě v zimě po kapsách. Nabíječky nejspíš
miluje, nabíjí mě každou noc. Jenže ten zvyk jsem jí naučil
já: jednou jsem zkolaboval v potřebné situaci a to bohatě
stačilo.Vzpomínám si, že před pár lety něco provedla a rodiče se rozhodli, že
mě za trest zabaví, protože věděli, jak mě má ráda a že to pro ní bude
ten nejhorší trest. Bývala beze mne hodně smutná. Málokdy se stane, že ji ti někdo v odpoledních hodinách volal
nebo psal. Se svými kamarády je totiž ve spojení pomocí internetu.
I když na mě stále nadává, mám ji stále rád a doufám, že ona mě též.