Láska // úvaha

 Kdyby někdo chtěl najít něco, co lze definovat, ale nikdy ne přesně a dokonale, co nelze uchopit, ale lze to podržet, co nelze vyslovit a vyjádřit slovy, ale lze o tom mluvit, co tak často umírá, ale přesto žije věčně, čeho se stále nedostává i když je to všude…našel by lásku. Láska přináší bolest i radost. Slzy i úsměvy. Je tedy láska vlastně dobrá či špatná? Je to jen jakési slovo, které někdo vymyslel z dlouhé chvíle? Musí se zamilovat každý, nebo jsou i lidé, kteří lásku nepoznali?

 Na světě existuje několik podob lásky. Jedna z nich je celkem opomenutá sebeláska, která je dle mého názoru nejdůležitější, protože pokud nemiluješ sebe, nemůžeš milovat někoho jiného. Téma sebelásky se poslední dva roky hodně začalo řešit na sociálních sítích, což velmi oceňuji. I když se to nezdá, spousta lidí (převážně mladých dívek) se nemá ráda. Kolik z nás dokáže projít okolo zrcadla a říct si, že se má rád/ráda a že mu to sluší? Myslím si, že opravdu troška. A přitom každý by se měl mít rád, protože je to jeho tělo, jeho obličej, jeho vlastnosti. Každý je originální a jedinečný a neměl by se bát vypíchnout své přednosti. Domnívám se, že člověk nikoho nepotřebuje pro to, aby byl šťastný. Avšak s někým může být ještě šťastnější. A proto jsem vděčná, že vznikají skvělé projekty (jako např. Za normální holky), které dodávají lidem to zdravé sebevědomí, které lidem chybí, protože přefiltrované Instagramy sebevědomí rychle sráží dolů.

      Láska rodičovská či mateřská. Milióny a snad i miliardy srdcí jsou díky ní na světě. Každý by ji měl zažít a upřímně lituji ty, kterým nebylo dopřáno tuto lásku cítit. Rodiče by své děti měli milovat nadevše. Obstarávat jejich základní potřeby, plnit jejich přání a tím jim vykouzlit úsměv na tváři a v nejzávažnějším případě za ně položit i svůj život. Říká se, že každá správná matka udělá vše, co svému dítěti uvidí na očích. Jenže všeho s mírou. Pokud rodič bude např. kupovat dítěti vše, na co si ukáže, tak si ho tím akorát rozmazlí a zkomplikuje mu tak život. Protože pokud bude dítě zvyklé na to, že dostane vždy, co chce, tak ho v dospělosti čeká krutá realita.  

     O lidech je obecně známo, že milují peníze. Položme si otázku, je láska k penězům spíše dobrá či špatná? Zastávám názor, že bez hromady peněz se dá žít, ale s nimi je vše jednodušší. Pořád musíme za něco platit, a přitom dostáváme tak málo. Takže se ani nedivím těm lidem, co chtějí být úspěšní a mít hodně peněz. Vždyť si tím vlastně zajišťují budoucnost, rodinu a tím i tu lásku rodičovskou.

     Práce je zdroj peněz, proto nevidím nic špatného na lásce k práci. Věřím, že musí být skvělé dělat práci, která člověka baví a naplňuje ho. Mít tendenci se zlepšovat a vidět za sebou výsledky. Podle mě máme každý stejnou příležitost na to dosáhnout vysněné kariéry. Ovšem záleží jen na dané osobě, kolik pro to udělá, aby svých cílů dosáhla. Nicméně je důležité si dát pozor, aby se z nás nestal workoholik. Pak můžeme neúmyslně opomínat potřeby své, rodinné či zdravotní… A přeci jen, peníze nejsou vše.

     Myslím si, že nejhezčí láska je k osobě. Láska je něco tak živého a zároveň neskutečného. Je to opravdu hluboký cit, kdy nejste schopni myslet na nic jiného než na osobu, která vám uloupila polovinu srdce. Není nic hezčího než mít někoho, kdo sám chce, aby vás měl. A i když se občas ve vztahu vykytují nějaké hádky, je podle mě důležité to jen tak nevzdat. Myslím si, že skvělé vztahy nejsou skvělé proto, že nemají problémy. Jsou skvělé díky tomu, že dvou lidem na sobě záleží dostatečně na to, aby udělali vše pro to, aby vztah fungoval. Díky lásce nám přijde, že na spoustě věcech, které byly třeba podstatné, vlastně nezáleží. Že jediné, co ke šťastnému životu potřebujeme, je ten druhý. Jeho doteky, úsměvy, city a opora. Já osobně tuto lásku přijímám a dávám krásných osm měsíců, a i když to občas nevypadá, nikdy jsem nebyla šťastnější. Když jsem s ním, cítím se „úplná“. Ať mi ublíží kdokoliv, ať se stane cokoliv nebo i když nastane konec světa, když bude stát při mně, nic mě trápit nebude. Když bude při mně stát, budu žít, smát se a budu nekonečně šťastná.  

     Bohužel díky svému okolí poznávám, že láska nemusí být jen šťastná. Zvažme možnost, že někoho milujete, tak moc, že byste pro něho přeplavali oceán a on kvůli vám ani nepřešel přes ulici. Musí to být strašné. Na druhou stranu je podstatné se zamyslet nad tím, jestli vám člověk za to trápení stojí. Jestli se na něj nekoukáte pouze přes růžové brýle… Jestli opravdu milujete tu osobu anebo ten pocit, že někdo miluje vás.

    Koneckonců láska je nádherná věc a každý si ji zaslouží cítit, ať už tu mateřskou nebo mileneckou. Svět bez lásky by byl ošklivý. Přesná definice lásky snad neexistuje a to proto, že správně vidíme jen srdcem.

xoxo Wendy