Milan Kundera: Nesmrtelnost - recenze

Ahoj všichni, 

vítám vás po delší době u nové knižní recenze. Tentokrát se spolu podíváme na českou klasiku Nesmrtelnost od Milana Kundery, kterou mi v rámci spolupráce poskytl e-shop Megaknihy. 

"Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova Díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti."

Proč zrovna tato kniha? Na tuto knihu jsem narazila v rámci mého studia bohemistiky, konkrétně v semináři z literatury 2. poloviny 20. století a 21. století. Jasně, že jsem podle názvu tuto knihu znala, ale nikdy jsem tak úplně netušila, co v sobě skrývá. V rámci předmětu jsme měli téměř všechny knihy od Kundery povinné ke zkoušce + 40 dalších, což se ovšem nedá stíhat. Knihu jsem tedy nečetla, ale pořádně si alespoň nastudovala její obsah a smysl. A v ten moment, kdy jsem zjistila o co jde, jsem si řekla, že si knihu chci prostě přečíst. 

Filozofický až historický román nás s sebou bere do prostředí Francie a víří z něj motivy ironie, absurdity a náhody. Román nám prezentuje všeovládající ohlupující povrchnost, skrz níž člověk často zapomíná na podstatné hodnoty bytí. 

Kundera rád ve svých románech míchá reálný svět s fikčním, střídá vypravěče a vkládá do děje esejistické pasáže. Tato kniha není výjimkou, ba naopak - je označována za vrchol jeho tvorby. Vše se vším souvisí. Bohužel je to také jeho poslední kniha vydaná česky. Tato kniha mě právě zaujala z důvodu míchání dějových rovin. Nebudu zde úplně prozrazovat děj, i když vlastně kniha nemá úplně hlavní děj, ale alespoň naznačím. 

V knize jsou tři dějové roviny: první je rovina Agnes a její rodina, druhá je rovina zabývající se Goethem a Betty a třetí rovina je rovina samotného vypravěče, který sám také v knize vystupuje, a profesora Avenaria. A co se mi na tom líbí nejvíc? To, že se tyto roviny začnou vzájemně proplétat. Kniha má sedm kapitol a i když to zpočátku působí tak, že je každá naprosto jiná, časem se dozvídáme, že každé slovo v knize má svůj smysl. 

Kniha má téměř 400 stran a nebojím se říct, že není úplně pro každého (a teď to nemyslím skrz délku). Kundera má svůj osobitý styl, neodvypráví nám jen jednoduchý děj. Do svých děl vkládá své myšlenky a nápady (například prezentuje vztah spisovatele a jeho díla, řeší smysl bytí ad.). Rozhodně to není odpočinkové čtení, u knihy je potřeba přemýšlet a mít vlastně nějakou chuť vědět víc.

Já za sebe knihu mohu jedině doporučit. Milan Kundera je opravdu báječný spisovatel a tohle je důkaz. I když se jedná o poměrně složitou četbu, stojí to za to! 

Pokud máte o knihu zájem, seženete ji za skvělou cenu zde.

Pěkný den všem, 

Vendy