Ahoj,
po delší době se tu opět hlásím s recenzí knihy.👋🏻 Tento rok se snažím číst opravdu hodně, protože mám pocit, že jsem to skrz studium bohemistiky zanedbávala. Teda abychom si rozuměli, já četla hodně, ale právě povinnou četbu do předmětů a ne knihy, které bych chtěla já. Dala jsem si tedy letos předsevzetí, že přečtu za rok 2023 12 knížek a ráda bych vám tedy představila moji již osmou přečtenou knihu.📚
Tuto knížku nešlo přehlédnout, nebo alespoň v mé sociální skupině. Na Instagramu ji snad četli všichni a mí spolužáci také. Navíc nezvyklý přebal knihy a název mě velmi lákal.
"Kam až jsme schopni kvůli tomu druhému zajít? Daniela vyrůstá v rodině, kde ji místo lidí objímají úzkosti. Ty přicházejí s nevysvětlitelnou pravidelností — každý srpen. Slunečné dny pro ni nejsou příjemné, nýbrž bolestivé. Když pak na univerzitě potká Štěpána, myslí si, že svým nepříjemným létům konečně unikne. Netuší však, že téhle minulosti se utéct nedá. Jakub Stanjura v románu originálním způsobem otevírá závažné téma gaslightingu — zvláštní formy manipulace, při níž oběť zpochybňuje vlastní racionalitu, paměť i celkové vnímání reality."
Jelikož se jedná o autorovu prvotinu, vůbec jsem netušila do čeho jdu. Ale autor má také vystudovanou bohemistiku a je o pár let starší, takže jsem podvědomě tušila, že mi kniha sedne.
Hlavní postavou příběhu je Daniela, která každý srpen zažívá nevysvětlitelné úzkosti. Se svou sestrou Janou se v tomto období z nějakého záhadného důvodu moc nerozumí a zůstává osamocená ve svých trápeních a myšlenkách. Matka a otec působí vzdáleně, Daniela tak zůstavá sama a těší se, až začne září. Když se Daniela osamostatní a začne studovat na vysoké škole, setká se se Štěpánem, se kterým naváže vztah a začnou spolu bydlet. Daniela doufá v obrat k lepšímu, ale pravděpodobně si ani neuvědomuje, jak moc se ve svém očekávání mýlí.
Kapitoly jsou chronologické a odehrávají se vždy ve stejném letním čase. Příběh začíná v létě, kdy je Daniele sedmnáct let a končí o 7 let později. Příběh není příliš dlouhý, kniha má 180 stránek, ale je velmi poutavý a témata, která zpracovává, jsou velmi důležitá. Kniha se mi četla tak lehko a přitom neuvěřitelně těžce. Při čtení knihy neustále přemýšlíte, zda se to děje tak, jak si to Daniela myslí, anebo je celý příběh jinak. Kniha vás přinutí zamyslet se nad svým vlastním životem a uvědomit si, že jste možná přehlíželi problémy ostatních.
Otevřený konec mě bohužel zklamal. Knihy, které se věnují vážným tématům, by měly mít uzavřený příběh, aby čtenář mohl najít inspiraci, jak podobnou situaci řešit, kdyby se v ní náhodou ocitl. Je důležité, aby kniha přinesla naději, že je možné něco udělat a že všechno nakonec bude v pořádku. Měla jsem dojem, že jsem četla pouze strhující líčení života člověka, který se vzdal mnoha věcí a ztratil sám sebe. Na druhou stranu, právě otevřený konec mě donutil nad knihou ještě několik dní po dočtení přemýšlet.
Kniha je určena všem, kdo rádi pronikají do pocitů postav a hledají intenzivní zážitek. Sama ji můžu určitě doporučit, za mě je to jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla.
Ahoj, ta vypadá hodně dobře, ač teda depresivně. Já teď měla nabídku na jiný recenzní výtisk, ale právě kvůli četbě do školy si ho nevezmu neb nebudu už letos moc stíhat číst a když tak něco teď doma mám z narozenin.
OdpovědětVymazat